Les Dehetník a Spálený kopec

Les Dehetník měří 138 ha 45 a. V 19. století patřil z větší části smiřickému panství; menší, dříve novoměstská část patřila už tehdy několika místním rolníkům. Po vzniku republiky les zabavili „císařskému rodinnému fondu Habsburků“ a připadl státu. Jméno má podle dehtu, který se tu kdysi „vyráběl v jámách“. Dehetník tvořil samostatný honební revír a jeho výnos dával téměř třetinu obecních příjmů z daní.

K lesu patří Spálený kopec, zvaný též Spáleník, vysoký 284 m. Mikroregion Černilovsko píše, že Divec leží „v přírodním klínu lesních revírů Spáleník/Dehetník a Ouliště“. V Dehetníku je i Jakubova studánka.

Pod Spáleným kopcem odkryli sídelní jámu se zlomky keramiky a kamenným sekeromlatem; obec mluví o „pravěkém sídlišti“. Místopis Královéhradecko ale popisuje kruhové místo vyplněné popelem se střepy zdobenými vlnovkou „z počátku doby historické“ a dodává pověst, že tu stával dvůr. Do které doby nález patří, se prameny rozcházejí.

Za první světové války se v Dehetníku a pod Spáleným kopcem skrývali ruští zajatci uprchlí z tábora v Josefově; divečtí jim do zemljanek nosili jídlo a zprávy. V létě 1930 les „málem vyhořel“ – oheň podle Národních listů jako první zpozoroval poustevník, který v lese žil. V letech 1944–1945 využívala Dehetník partyzánská četa „Jiří“, kterou založil poručík Jiří Stránský z čp. 48.