Co zatím nevíme

Obec píše o pravěkém sídlišti se střepy a kamenným sekeromlatem. Místopis Královéhradecko (1928–1935) ale odlišuje vrtanou sekyrku nalezenou „u Divce“ od popelem vyplněného místa pod Spáleným kopcem se střepy zdobenými vlnovkou „z počátku doby historické“. Tři nádoby odtud byly ve sbírce divecké školy. Kdo je našel, kdy a kde jsou dnes, nevíme.

Jednotřídní škola učila od 1. září 1909. turistika.cz píše, že byla zrušena roku 1946 a budovu převzal národní výbor. Obec a mistopisy uvádějí, že ubývalo žáků, „až byla škola v roce 1947 zavřena“. Fond školy v archivu končí rokem 1946, jednotlivé písemnosti sahají do roku 1947.

Od roku 1500 patřil Divec ke Smiřicím a gruntovní zápisy jdou od roku 1561 bez přerušení. Místní texty přitom jmenují jinou řadu pánů – Rodovský, Hrušovští, Bořek, Mladota, Hamza – a ta se ve stejném pořadí kryje s majiteli statku Slatina. Roku 1501 Trčka přikoupil další díl Divce a v darovacím zápisu Gallasovi z roku 1636 Divec chybí. Rozdělení vsi je zatím jen domněnka.

Podle Martina Kareše táhla po neúspěšném útoku na Hradec 27.–28. 10. 1645 část Torstensonova vojska Divcem, Libranticemi a Černilovem k Jaroměři „pod vedením Konigsmarka“. Königsmarck ale tehdy podle životopisců působil spíš v severním Německu. Jiné texty kladou průchod do roku 1643 nebo 1654, což průběhu války neodpovídá.

Hlavní kniha panství vede roku 1804 v Divci 32 čísel, stabilní katastr 1840 jen 30. Pro rok 1843 uvádí turistika.cz 192 obyvatel, místopis Královéhradecko 271. Pro rok 1869 má lexikon ČSÚ 257 obyvatel, místopis 286; pro rok 1890 lexikon 41 domů, tisk 50. Část rozdílů může být chybou strojového čtení.

Roku 2009 vznikla na Univerzitě Pardubice bakalářská práce o Divci: sleduje sociální skladbu vsi v 17.–19. století a převody nemovitostí v letech 1848–1918 podle pozemkových knih. Přečetli jsme jen úvod; kapitoly o Divci (s. 31–57) a jejich tabulky zatím ne.

Les Dehetník (138 ha 45 a) patřil smiřickému panství, od roku 1882 rodinnému fondu Habsburků, a po vzniku republiky připadl státu. Zda při pozemkové reformě dostali divečtí rolníci příděly polí ze smiřického velkostatku, žádný zdroj neuvádí.

26. 7. 1925 byl do Divce zaveden proud „z Hradce Králové“. Místní síť provozovalo Hospodářské strojní družstvo pro rozvod elektrické síly v Divci, které ještě v roce 1926 řešilo schodek. Kdo proud dodával – městské elektrárny, nebo jiný podnik –, nevíme.

Svobodník Josef Hájek z Divce zahynul 25. 5. 1934 se střelcem Jaroslavem Pánkem, když se jejich letoun Š-16 zřítil na letiště u Věkoš. Článek Hradeckého deníku uvádí jednou výšku 100 metrů, jindy vývrtku v 600 metrech. Nevíme, ze kterého domu Hájek pocházel, kde je pohřben a zda má pamětní desku.

Zvon z roku 1919 nahradil zvonek zabavený za první války. Za druhé světové války byla dřevěná zvonička stržena a zvon roztaven – rok nikdo neuvádí. Titulek „Po 80 letech nový zvon v Divci“ z roku 2021 ukazuje zhruba na rok 1941, je to ale zaokrouhlení.

Poručík Jiří Stránský z čp. 48 založil koncem roku 1944 skupinu, která z Dehetníku ničila zařízení na železnici. Zahynuli z ní Josef Bulis a Václav Dvořák z Černilova: podle mistopisů při odzbrojování letců na pouchovském letišti, podle kroniky Černilova pod protiletadlovou palbou cestou pro zbraně. Další členové ani osud Stránského nejsou známy.

Po zániku školy sloužila budova knihovně a národnímu výboru, od roku 1977 jako depozitář okresního archivu. V 90. letech ji zastupitelstvo dalo zbořit a z prodeje pozemků platilo kanalizaci. Nevíme číslo domu, přesné místo, rok demolice ani do kdy tu archiv byl.

Od 1. 1. 1992 je Divec opět samostatnou obcí; s ním se rozpadlo celé střediskové seskupení kolem Černilova. Nevíme, jak osamostatnění proběhlo (žádost, místní hlasování), kdo obec vedl do komunálních voleb v listopadu 1994 ani kdo byl prvním starostou.

Místopis Královéhradecko (1928–1935) popisuje pečeť obce: kovář tluče kladivem do kovadliny, vlevo od něho kleště. Národní listy roku 1941 přidávají pověst, že kovář stával u staré stezky míli od Hradce. Nevíme, odkdy obec pečeť užívala, ani zda se zachoval typář nebo otisk na listině.

Mistopisy píší o „staleté lípě vyžadující ochranu státu“ u čp. 29; zda byla vyhlášena památným stromem, nevíme. Kulturní památkou není. Soupis z roku 1923 uvádí v Divci 140letý buk na parcele 272 s obvodem 2,4 metru. Stojí ještě?

Místní texty kladou nejstarší zprávu do doby královny Elišky Rejčky, která v Hradci sídlila asi v letech 1307–1318: řízení „proti kacířům z Černilova, Divce, Librantic a Dobrušky“. Pramenem je nejspíš edice české inkvizice 14. století (MGH 1979), zmínku o Divci jsme v ní ale neviděli. Rok 1306 z encyklopedií pramen nemá.

turistika.cz i místopis Královéhradecko uvádějí rok 1849, německá Wikipedie a archivní rejstřík rok 1850. V sousedním Černilově vznikla obec roku 1849 a první zastupitelstvo bylo zvoleno 19. 3. 1850; u Divce to bylo nejspíš stejně. Jména starostů známe až od roku 1898.

Obec stavěla „pozdější okresní silnici“ v letech 1852–1854 (místopis uvádí 1852–1855), roku 1861 se dražila stavba dalšího úseku u Divce a roku 1885 byla silnice „dostavěna ve vsi“. Šlo tedy o jednu stavbu na několik desetiletí. Kterým směrem vedla – k Černilovu, k Hradci, nebo k Libranticím –, zdroje neříkají.

Z Divce narukovalo 47 záložníků. Obec uvádí šest padlých, turistika.cz a místopis Královéhradecko sedm. Ze sedmi jmen jsou čtyři z tehdejších diveckých domů a tři z černilovských čp. 232 a 247, připojených k Divci roku 1925 – dva z nich jsou na pomníku v Černilově. Pomník padlým v Divci není.

Kronika Černilova zaznamenala 18. 12. 1975 slučovací schůzi a turistika.cz i archivní rejstřík píší o připojení k 1. 1. 1976. Historický lexikon obcí ČSÚ ale vede Divec jako část obce Černilov až od 1. 7. 1980. Německá Wikipedie má rok 1971 bez pramene. Samostatnou obcí je Divec znovu od 1. 1. 1992.