Přeskočit na obsah

Na webu je zatím ukázkový obsah – texty nejsou ověřené a obrázky jsou ilustrační.

Nezávislý komunitní projekt

Oficiální web obce
divec živý atlasHledat

Časová osa

Od pravěkých nálezů po dnešní obec: co o Divci víme a odkud to víme.

Přeskočit na konec stránky

Jak jisté údaje jsouDoloženoPravděpodobnéNejisté – bez doloženého prameneNejisté / rozpor ve zdrojích

Třicetiletá válka a obnova vsi

1634–1712

Pád Trčků, švédská vojska a ves, ve které roku 1651 žilo jen 49 lidí. Pak se pustá stavení pomalu znovu zabydlela.

  1. Trčkové padli s Valdštejnem a přišli o panství

    Pravděpodobné

    Adam Erdman Trčka z Lípy (nar. 1599) byl 25. 2. 1634 zavražděn v Chebu spolu s Valdštejnem, Ilowem a Kinským. Krátce nato zemřel i jeho otec Jan Rudolf, poslední mužský Trčka. Rod, kterému Smiřice patřily od roku 1498 a Divec od roku 1500, tím vymřel po meči.

    Císařský patent z 29. 3. 1634 zbavil účastníky údajného „spiknutí“ i celý jejich rod majetku. Smiřické panství pak spravovali císařští komisaři Bernard Hysrle a Jan Krydel.

    Zdroje: smirice.eu (majitelé panství), Josef Duška (1887)

    Otevřená otázka: Komu patřil Divec od roku 1634 do zrušení poddanství?

  2. 1635–1645

    I za války přecházely grunty na nové hospodáře

    Pravděpodobné

    Ani za třicetileté války se převody usedlostí v Divci nezastavily. Martin Kareš je vypsal z pozemkových knih panství Smiřice:

    • 1635 Michal Andrýs, Jan Frynt (krčma a rychta) a Tomáš Pultar;
    • 1640 Jiřík Řezač a Jan Naimon, také Nejman (statek č. 9);
    • 1643 Jan Frynt (zahrada č. 23) a Jan Šteklar (třetí díl vyhořelého statku, který se po roce 1630 rozdělil na tři);
    • 1644 Jan Runkas a Jan Šteklar (krčma);
    • 1645 Michal Andres (statek č. 3) a Jan Voltr (krčma, rychta a statek).

    Podle Michala Andrese se statku č. 3 začalo říkat Andresovský grunt. Krčma za deset let vystřídala tři držitele: Frynta, Šteklara a Voltra.

    Čísla v Karešových přehledech jsou stará a s dnešními čísly popisnými se nekryjí: domy se poprvé číslovaly podle dekretu z roku 1770 a roku 1805 se přečíslovaly.

    Zdroje: Martin Kareš, smirice.eu (číslování domů)

  3. Císař daroval smiřické panství generálu Gallasovi

    Pravděpodobné

    Roku 1636 bylo jmění Trčků přisouzeno královské komoře; jejich statky odhadli na 872 464 zlatých rýnských. Císař Ferdinand II. pak 12. 4. 1636 daroval smiřické panství generálu Janu Matyáši Gallasovi: Smiřice se zámkem, Žiželeves, Rodov, Hořiněves a 40 vsí. Dar odhadli na 335 618 kop míšeňských, tedy 391 554 zlatých rýnských.

    V zápisu daru v deskách zemských ale Divec podle Augusta Sedláčka chybí. V urbáři panství z roku 1655 je znovu. Proč, zatím nevíme.

    Zdroje: Martin Kareš (diplomová práce), s. 6, smirice.eu (majitelé panství), Josef Duška (1887), August Sedláček (1883)

    Otevřená otázka: Byl Divec v 16. a 17. století rozdělen mezi Smiřice a Slatinu?

  4. 1636/1638

    Sousední Slatinu dostal od císaře plukovník Walter Leslie

    Nejisté / rozpor ve zdrojích

    Sousední statek Slatinu se Svinárkami daroval císař po pádu Trčků plukovníku Walteru Lesliemu, který je připojil k panství Nové Město nad Metují. Text o Slatině klade dar do roku 1636, text o Svinárkách do roku 1638.

    Pro Divec to může mít význam. Místní texty jmenují mezi pány vsi v 16. a na počátku 17. století tytéž šlechtice, a to ve stejném pořadí, v jakém drželi Slatinu. Zda byl Divec rozdělen a část z něj patřila ke Slatině, je ale zatím jen domněnka.

    Otevřená otázka: Byl Divec v 16. a 17. století rozdělen mezi Smiřice a Slatinu?

  5. Švédové generála Banéra obsadili smiřické panství

    Pravděpodobné

    Roku 1639 obsadilo smiřické panství švédské vojsko. Vojáci s velitelem Johanem Banérem se usadili ve Smiřicích a podle Martina Kareše „zapálili zde mnoho domů i zámek spolu se zámeckým archivem“. Švédové tehdy obsadili i Hradec Králové.

    Požár zámeckého archivu je jedním z možných vysvětlení, proč jsou v pramenech panství – a tedy i v pramenech o Divci – mezery.

    Zdroj: Martin Kareš (žháři)

  6. 27.–28. 10. 1645

    Švédové po neúspěšném útoku na Hradec táhli Divcem

    Pravděpodobné

    Švédský generál Lennart Torstenson přitáhl 27. 10. 1645 se 6 000 vojáky k Hradci Králové. Města se nezmocnil, jeho vojáci však vypálili předměstí. Část vojska pak podle Martina Kareše táhla „pod vedením Konigsmarka“ přes Divec, Librantice, Černilov, Újezd, Lejšovku, Smržov, Vlkov a Ples k Jaroměři. Text o nedalekých Svinárkách dodává, že 28. 10. 1645 švédské vojsko přešlo Orlici a táhlo k Jaroměři.

    Torstenson se 25. 9. 1645 obrátil od Vídně zpět do Čech. Kdo kolonu přes Divec vedl, je ale nejisté: Hans Christoph Königsmarck podle svých životopisců v letech 1644–1645 působil spíš v severním Německu.

    Na Smiřicku nebyli Švédové poprvé. Kromě roku 1639 tu byli i roku 1643, kdy měli ve Smiřicích stan generálové Wittenberg a Žoldstein.

    Web turistika.cz klade průchod Švédů Divcem k 28. 10. 1643, místopis Královéhradecko dokonce do roku 1654, tedy až po válce. Rok 1645 však potvrzují dva na sobě nezávislé texty i průběh války: na podzim 1643 táhl Torstenson na Dánsko.

    Zdroje: Martin Kareš (žháři), turistika.cz (Svinárky), Wikipedie (Lennart Torstensson), Neue Deutsche Biographie, turistika.cz, Královéhradecko (1928–1935), s. 34

    Otevřená otázka: Kdo vedl Švédy, kteří v říjnu 1645 táhli Divcem?

  7. Po smrti Gallase spravovala panství jeho vdova

    Pravděpodobné

    Generál Matyáš Gallas zemřel roku 1647 a smiřické panství přešlo na jeho dědice. Za nezletilé syny ho v letech 1647–1659 spravovala vdova Anna Marie Dorota z Lodronu.

    Zdroj: smirice.eu (majitelé panství)

    Otevřená otázka: Komu patřil Divec od roku 1634 do zrušení poddanství?

  8. Soupis podle víry: ve vsi žilo 49 lidí, katolíci jen čtyři

    Doloženo

    Soupis poddaných podle víry napočítal roku 1651 v Divci 49 obyvatel. Katolíci byli jen čtyři, mezi nimi rychtář Jan Fryndl (také Frynt) a konšelé Jan Nejman a Pavel Pultr (také Pultar). Jedna chalupa, zvaná Hejcmanovská, stála pustá.

    V sousedním Černilově to vypadalo podobně. Roku 1650 tam žilo 379 obyvatel, z toho 9 katolíků a 210 nekatolíků; u 152 dětí vyznání zapsáno nebylo. Mezi vesnicemi panství byl Černilov znám jako „protivná obec“.

    Zdroje: smirice.eu (soupisy 1651 a 1654), turistika.cz, Obec Divec, Kronika Černilova (do 1914), turistika.cz (Černilov)

  9. Chalupu se starým číslem 7 koupila Anna Hrnčířová

    Pravděpodobné

    Roku 1652 koupila Anna Hrnčířová od Jana Zvolského chalupu se starým číslem 7. Roku 1685 ji po ní držel Jiřík Falta. Totéž jméno, Jiřík Falta, stojí mezi chalupníky i v adresáři panství z roku 1713.

    Zdroje: Martin Kareš, Martin Kareš (adresář 1713)

  10. Berní rula zapsala osm usedlostí a dvě pustá stavení

    Doloženo

    Berní rula, daňový soupis z roku 1654, zapsala v Divci čtyři sedláky, dva chalupníky a dva zahradníky. Dvě stavení stála „pustá a rozbořená“. Jméno vsi se tehdy psalo Diwecz.

    Z berní ruly a soupisu z roku 1651 sestavil Martin Kareš jmenný adresář vsi:

    • sedláci: Michal Andres (také Andrys), rychtář Jan Frynt, Jiřík Frynt a konšel Pavel Pultar (také Pulter);
    • chalupníci: Tomáš Pultar a Jan Voltr;
    • zahradníci: Jan Čenčický (také Čečinka) a Jan Mejsnar.

    Pustá zůstávala Hejcmanovská chalupa; druhé pusté stavení Kareš nejmenuje.

    Pak se ves znovu zaplňovala a po roce 1654 v ní vyrostlo devět nových chalup. Růst vsi ukazují i Karešovy přehledy: roku 1654 osm obsazených usedlostí, roku 1713 třináct hospodářů a roku 1730 osmnáct usedlostí.

    Zdroje: smirice.eu (soupisy 1651 a 1654), turistika.cz, Antonín Profous, heslo Divec, Martin Kareš (urbáře 1588–1730), Martin Kareš (adresář 1713)

  11. Nový urbář panství Divec opět zapsal

    Pravděpodobné

    Roku 1655 vznikl nový urbář smiřického panství, soupis jeho poddanských usedlostí. Je uložen v archivu v Zámrsku (fond Velkostatek Smiřice, inv. č. 2). Divec, který v zápisu daru Gallasovi z roku 1636 chyběl, v něm podle Augusta Sedláčka opět je.

    Téhož roku převzal statek se starým číslem 10 Pavel Pultar a krčmu, rychtu i statek se starým číslem 5 Jan Frynt.

    Zdroje: smirice.eu (prameny panství), August Sedláček (1883), Martin Kareš, Martin Kareš (urbáře 1588–1730)

    Otevřená otázka: Byl Divec v 16. a 17. století rozdělen mezi Smiřice a Slatinu?

  12. Smiřice s Divcem připadly Antonínu Pankráci Gallasovi

    Pravděpodobné

    Majetek Gallasů se dělil 2. 10. 1661. Smiřice a s nimi Divec připadly Antonínu Pankráci Gallasovi, který panství držel až do roku 1685.

    Antonín Pankrác přestavěl smiřickou tvrz na raně barokní zámek. Panství však bylo silně zadlužené.

    Zdroje: smirice.eu (majitelé panství), Martin Kareš (diplomová práce), s. 6–7, J. G. Sommer (1836), s. 49, August Sedláček (1883)

    Otevřená otázka: Komu patřil Divec od roku 1634 do zrušení poddanství?

  13. Krčmu a rychtu převzal Jiřík Pultar

    Pravděpodobné

    Roku 1676 převzal Jiřík Pultar krčmu, rychtu a statek se starým číslem 5. Krčma brala pivo z panského pivovaru ve Smiřicích. Statek byl rozdělen na „1. díl“ a „2. díl“.

    Z pozemkových knih sestavil Martin Kareš řadu držitelů tohoto gruntu:

    • 1588 Jiřík Zahradník,
    • 1605 Štěpán Divecký,
    • 1611 Jan Duchaň,
    • 1617 Adam Pavlů,
    • 1621 Martin Lochman,
    • 1625/1626 Matouš Kryl,
    • 1635 Jan Frynt,
    • 1644 Jan Šteklar,
    • 1645 Jan Voltr,
    • 1655 Jan Frynt,
    • 1676 Jiřík Pultar,
    • 1707 Jiřík Pultar mladší.

    Zdroj: Martin Kareš

  14. Andresovský grunt převzal Marek Sovák

    Pravděpodobné

    Roku 1684 převzal statek se starým číslem 3 Marek Sovák. Předtím na něm od roku 1645 hospodařil Michal Andres, podle něhož se statku říkalo Andresovský grunt.

    K tomuto statku se váže nejstarší známý zápis v gruntovních záznamech Divce: roku 1561 ho převzal Havel Lorenc. Po něm následovali Václav Lorenc (1601), Fridrich Klaus (1622), Martin Lochman (1627), Jan Poduška (1629) a Michal Andres (1645).

    Zdroje: Martin Kareš, Martin Kareš (urbáře 1588–1730)

  15. Zadlužené panství koupila Isabela Magdalena z Porcie

    Pravděpodobné

    Zadlužené smiřické panství koupila 1. 10. 1685 za 350 000 zlatých Isabela Magdalena z Porcie, vdova po Šternberkovi. Zemřela však už následujícího roku.

    V Divci držel téhož roku chalupu se starým číslem 17 Jiřík Janáček.

    Zdroje: Martin Kareš (diplomová práce), s. 7, smirice.eu (majitelé panství), J. G. Sommer (1836), Martin Kareš

    Otevřená otázka: Komu patřil Divec od roku 1634 do zrušení poddanství?

  16. 1686–1700

    Panství držel Jan Josef ze Šternberka

    Pravděpodobné

    Po smrti Isabely Magdaleny z Porcie připadlo smiřické panství Janu Josefovi ze Šternberka; dokud byl nezletilý, spravoval ho Václav Vojtěch ze Šternberka. Jan Josef začal stavět smiřický kostel a roku 1698 přikoupil panství Ples. Zemřel roku 1700 na zpáteční cestě z Říma.

    Zdroje: smirice.eu (majitelé panství), Martin Kareš (diplomová práce), s. 7, Paměti Smiřic

    Otevřená otázka: Komu patřil Divec od roku 1634 do zrušení poddanství?

  17. září 1686–březen 1687

    Slyšení na zámku: Divečtí smějí kupovat sůl jen ve Smiřicích

    Pravděpodobné

    Koncem září 1686, před posvícením, přijel divecký krčmář se svým šenkýřem do Smiřic pro pivo a sůl. U smiřického kupce si krčmář stěžoval na jakost soli a prohlásil, že lepší sůl má odjinud; kupec se odvolal na smiřický solní monopol. Spor rozhodlo v březnu 1687 slyšení na smiřickém zámku: Divečtí nesmějí kupovat sůl jinde než ve Smiřicích.

    Solní monopol měly Smiřice podle Martina Kareše od roku 1644. Divecká krčma brala ze Smiřic i pivo z panského pivovaru, takže její každodenní chod určovaly vrchnostenské monopoly. Divcem přitom vedla takzvaná Solná cesta, po níž se vozila sůl ze skladu v Hradci na opočenské panství.

    Obec a turistika.cz kladou spor do roku 1697. Kareš však uvádí přesná data a opírá se o svůj článek ve Zpravodaji Černilovska, takže rok 1697 je zřejmě chyba opisu.

    Zdroje: Martin Kareš, Martin Kareš (Zpravodaj 10/2004), s. 20–22, Královéhradecko (1928–1935), heslo Slatina, Obec Divec, turistika.cz

    Otevřená otázka: Kdy se divecký krčmář přel se smiřickým kupcem o sůl?

  18. Divec dostal novou gruntovní knihu

    Doloženo

    Roku 1689 se na smiřickém panství začaly vést nové gruntovní knihy, do nichž se zapisovalo, kdo který grunt drží. Pro Divec se dochovala Kniha nová gruntovní vsi Divec, vedená od roku 1689 až do roku 1849. Uchovává ji archiv v Zámrsku ve fondu Velkostatek Smiřice-Hořiněves (inv. č. 323).

    Starší zápisy z let 1590–1688 obsahuje gruntovní kniha rychty librantické, společná pro Librantice, Libníkovice, Divec a Svinary (inv. č. 4968).

    Nové knihy panství tvoří dvě řady: první sahá do roku 1728, druhá do roku 1851. Proto končí rokem 1728 i přehled diveckých usedlostí, který sestavil Martin Kareš.

    Zdroje: SOA HK, Velkostatek Smiřice, inv. č. 323 a 4968, Martin Kareš (diplomová práce), s. 17, Martin Kareš

  19. Andresovský grunt převzal Adam Sovák

    Pravděpodobné

    Roku 1696 převzal statek se starým číslem 3, zvaný Andresovský grunt, Adam Sovák. Před ním tu od roku 1684 hospodařil Marek Sovák, po něm nejpozději od roku 1722 Matouš Sovák. Roku 1730 to byl podle tabulky Martina Kareše největší statek ve vsi.

    Zdroje: Martin Kareš, Martin Kareš (urbáře 1588–1730)

  20. Panství zdědila Marie Terezie Violanta ze Šternberka

    Pravděpodobné

    Po smrti Jana Josefa ze Šternberka zdědila roku 1700 smiřické panství Marie Terezie Violanta ze Šternberka. Zprvu ho za ni spravovali poručníci, od roku 1709 František Leopold ze Šternberka. Provdala se za Jana Leopolda z Paaru, podruhé za Jana Daniela z Gastheimu.

    Zdroje: smirice.eu (majitelé panství), Martin Kareš (diplomová práce), s. 7, Paměti Smiřic

    Otevřená otázka: Komu patřil Divec od roku 1634 do zrušení poddanství?

  21. Čtyři grunty dostaly nové hospodáře

    Pravděpodobné

    Roku 1707 se vystřídali hospodáři na čtyřech gruntech (čísla jsou stará): chalupu č. 4 převzal Václav Pultar, statek č. 8 Jiřík Šmákal, statek č. 10 Jan Mrdek a krčmu č. 5 Jiřík Pultar mladší.

    Táž jména stojí i v adresáři panství z roku 1713: Jan Mrdek a Jiřík Pultar mezi sedláky, Václav Pultar a krejčí Jiřík Šmákal mezi chalupníky.

    Zdroje: Martin Kareš, Martin Kareš (adresář 1713)

PokračováníDalší období: Víra, války a reformy1713–1848Předchozí období: Na smiřickém panství