Přeskočit na obsah

Na webu je zatím ukázkový obsah – texty nejsou ověřené a obrázky jsou ilustrační.

Nezávislý komunitní projekt

Oficiální web obce
divec živý atlasHledat

Časová osa

Od pravěkých nálezů po dnešní obec: co o Divci víme a odkud to víme.

Přeskočit na konec stránky

Jak jisté údaje jsouDoloženoPravděpodobnéNejisté – bez doloženého prameneNejisté / rozpor ve zdrojích

Víra, války a reformy

1713–1848

Pálení zakázaných knih, útěk za vírou, pruská vojska a toleranční patent. Panství koupil císař a stabilní katastr zapsal třicet domů.

  1. Adresář panství jmenuje třináct diveckých hospodářů

    Pravděpodobné

    Martin Kareš zveřejnil adresář smiřického panství k roku 1713. Pro Divec v něm stojí třináct hospodářů:

    • sedláci Jan Mrdek, Václav Michek, Jiřík Pultar a Adam Sovák;
    • chalupníci Dorota Eliášová, Jiřík Falta, Václav Pultar, krejčí Jiřík Šmákal, Jiřík Šrámek, Marek Vavřinka a tkadlec Mikuláš Vavřinka;
    • zahradníci Matěj Pultar a Jiřík Voltr.

    Z jakého pramene adresář vychází, Kareš na stránce neuvádí. Místopis Královéhradecko k témuž roku poznamenává, že pustých stavení bylo ve vsi o jedno méně než roku 1654.

    Několik rodů z adresáře zapsal ve vsi i katastr z roku 1840: Mrdky, Pultary, Šmákaly, Šrámky, Vavřinky a Falty.

    Zdroje: Martin Kareš (adresář 1713), Královéhradecko (1928–1935), smirice.eu (katastr 1840)

  2. Jezuita Matěj Třebický zabavoval zakázané knihy i v Divci

    Pravděpodobné

    Roku 1717 zabavil jezuita Matěj Třebický ve Výravě, Divci, Bukovině a Černilově 130 zakázaných knih a spálil je. Uvádí to místopis Královéhradecko v hesle o Výravě.

    Tak se tehdy postupovalo v celém okolí. V sousedním Černilově vyšetřovali roku 1717 pro víru sedmnáct lidí, roku 1723 tam jezuité s vojáky pálili na návsi „kacířské knihy“ a roku 1732 věznili lidi za čtení zakázaných evangelických knih. Ve Smiřicích se zakázané knihy pálily rovněž roku 1717.

    Zdroje: Královéhradecko (1928–1935), heslo Výrava, Kronika Černilova (do 1914), L. Tůfová (Holohlavy)

  3. Divec připadl k nové farnosti v Černilově

    Pravděpodobné

    Až do roku 1718 patřil Divec k rozsáhlému děkanství v Holohlavech, které mělo 32 obcí a 4 471 „duší“. Toho roku se děkanství rozdělilo a vznikla samostatná farnost Černilov s kostelem sv. Štěpána. Kromě Černilova k ní patřily Výrava, Librantice, Divec, Bukovina, Lejšovka a Libřice. Zemřelé z Divce od té doby pohřbívali v Černilově.

    Pamětní kniha holohlavského děkanství uvádí pro Divec před rozdělením 65 duší. Nebyli to všichni obyvatelé, ale dospělí katolíci, kteří chodili k velikonoční zpovědi. Pro srovnání: Černilov jich měl 423, Výrava 169, Librantice 137, Bukovina 92 a Lejšovka 66.

    S novou farností začínají i černilovské matriky z let 1718–1949. Uchovává je Státní oblastní archiv v Hradci Králové a jsou digitalizované. Starší zápisy z let 1667–1725 najdeme v matrikách farnosti Holohlavy.

    Zdroje: Pamětní kniha děkanství Holohlavy, Kronika Černilova (do 1914), SOA HK, matriky Černilov

  4. Na Andresovském gruntu hospodařil Matouš Sovák

    Pravděpodobné

    Roku 1722 je na statku se starým číslem 3, takzvaném Andresovském gruntu, doložen Matouš Sovák. Převzal ho po Adamu Sovákovi, kterého jako sedláka zapsal už adresář z roku 1713. Karešova tabulka usedlostí uvádí k témuž roku i dva další selské statky: č. 9 držel Matěj Pultar, č. 10 Jan Mrdek.

    Čísla jsou tu stará, z pozemkových knih panství. Domy dostaly úřední čísla až po roce 1770 a roku 1805 se přečíslovaly, takže statek č. 3 z Karešových přehledů není dnešní čp. 3.

    Zdroje: Martin Kareš, Martin Kareš (urbáře 1588–1730), Martin Kareš (adresář 1713), smirice.eu (číslování domů)

  5. Jiřík Ludr převzal usedlost po otci Václavovi

    Pravděpodobné

    Roku 1728 převzal Jiřík Ludr usedlost po zemřelém otci Václavovi. Je to poslední zápis, který pro Divec uvádí Martin Kareš ve svém přehledu usedlostí od roku 1561.

    Kareš přehled sestavil podle pozemkových knih smiřického panství a u každé usedlosti uvádí, kdo ji odkdy držel. Díky němu známe divecké hospodáře jménem po celých 167 let, od roku 1561 do roku 1728.

    Zdroj: Martin Kareš

  6. Ve vsi hospodařili čtyři sedláci, jedenáct chalupníků a tři zahradníci

    Pravděpodobné

    Roku 1730 měl Divec 18 usedlostí: 4 sedláky, 11 chalupníků a 3 zahradníky. Polí bylo podle místopisu Královéhradecko 455 korců a 3 věrtele, z toho 414 korců obdělaných.

    Martin Kareš uvádí v tabulce k roku 1730 – nejspíš podle tereziánského katastru – 17 usedlostí i s výměrou. Páteří vsi byly čtyři selské statky se starými čísly 3, 5, 9 a 10, každý s 68 až 84 strychy: č. 3 Matouš Sovák 84 strychů, č. 5 Jiří Pultar 68, č. 9 Matěj Pultar 69 a č. 10 Jan Mrdek 69. Chalupy byly mnohem menší, jen s 5 až 23 strychy – například č. 20 Marka Vavřinky 16, č. 18 Mikuláše Vavřinky 15, č. 4 Václava Pultara 8, č. 17 Jiříka Jonáka 6 a č. 16 Václava Sováka 5. Jednotlivá čísla z tabulky ještě ověřujeme.

    Tereziánský katastr zachytil i pomístní jména divecké krajiny: Za Kašiankou, Borový, U vohrady, Nad drahý, Při drahách, Pod sedlišti, V borovinkách a V březinách.

    Zdroje: Martin Kareš (urbáře 1588–1730), Divec, sloupec 1730, turistika.cz, Královéhradecko (1928–1935)

  7. Do sousedního Černilova vpadlo vojsko

    Pravděpodobné

    Za první slezské války zapsal černilovský kantor Václav Šusta do svých pamětí, že 2. 11. 1741 vpadlo do Černilova vojsko – zřejmě pruské. Výtah z pamětí, který máme k dispozici, končí hned po první větě, a tak nevíme, co vojáci v Černilově dělali ani zda prošli také Divcem.

    Pruský král Bedřich II. tehdy nabízel nekatolíkům v dobytém Slezsku náboženskou svobodu. Roku 1742 odešel pro víru i divecký hospodář Matouš Sovák – nejspíš právě tam. Válka se krajem valila i dál: téhož roku zapsal František Martin Uhlíř, že jeho farností ustupovali Francouzi, které pronásledovali uherští husaři.

    Zdroje: Kareš a Taraba (zběhlí poddaní), Obec Divec, Paměti F. M. Uhlíře

    Otevřená otázka: Kam odešel Matouš Sovák, který roku 1742 „zběhl pro víru“?

  8. Matouš Sovák zběhl pro víru

    Pravděpodobné

    Roku 1742 opustil Divec Matouš Sovák, hospodář na Andresovském gruntu. Podle obce „zběhl … pro víru“ a odešel do Polska; nejspíš šlo o pruské Slezsko, které dnes leží v Polsku.

    Odcházel z největšího statku ve vsi. Andresovský grunt, statek se starým číslem 3, měl roku 1730 výměru 84 strychů a jeho hospodáře známe od roku 1561:

    • 1561 Havel Lorenc
    • 1601 Václav Lorenc
    • 1622 Fridrich Klaus
    • 1627 Martin Lochman
    • 1629 Jan Poduška
    • 1645 Michal Andres
    • 1684 Marek Sovák
    • 1696 Adam Sovák
    • 1722 Matouš Sovák

    Za první slezské války nabídl pruský král Bedřich II. nekatolíkům v dobytém Slezsku náboženskou svobodu. V zimě 1742 tam emigranti odcházeli hromadně pod pruskou ochranou, s pasy vystavenými „jako pro pruské rekruty“; cesta přes Kladsko byla nebezpečná. Shromáždili se v Münsterbergu (dnes Ziębice) a roku 1749 většina z nich odešla s kazatelem Václavem Blanickým a založila u Střelína obec Husinec (dnes Gęsiniec v Polsku).

    Záznam o samotném Matoušovi jsme zatím nenašli: seznam zběhlých poddaných smiřického panství máme přečtený jen do roku 1741.

    Zdroje: Obec Divec, turistika.cz, Martin Kareš, Martin Kareš (urbáře 1588–1730), Divec, sloupec 1730, Kareš a Taraba (zběhlí poddaní), A. A. Fidlerová (Husinec)

    Otevřená otázka: Kam odešel Matouš Sovák, který roku 1742 „zběhl pro víru“?

  9. Pruský předvoj postoupil až k Divci

    Pravděpodobné

    Za války o rakouské dědictví postoupil 20. 6. 1745 pruský předvoj „nach Diwetz“ – k Divci – a dál až ke Králově Lhotě. O tři dny později, 23. 6., došlo k šarvátce u Svinar. Zprávu přinášejí dějiny jednoho císařského pěšího pluku, vydané roku 1897.

    Po bitvě u Hohenfriedbergu (4. 6. 1745) se tehdy rakouská armáda Karla Lotrinského stahovala do Čech, jak ve svých pamětech zaznamenal František Martin Uhlíř.

    Zdroje: Dějiny pěšího pluku (1897), s. 279, Paměti F. M. Uhlíře

  10. Mezi Černilovem, Smiřicemi a Divcem tábořilo pruské vojsko

    Pravděpodobné

    Na počátku sedmileté války, v září 1756, se podle turistika.cz „mezi Černilovem, Smiřicemi a Divcem utábořilo pruské vojsko“. Den se ve zdrojích liší: turistika.cz uvádí 18. září, černilovská kronika 22. září, kdy se vojsko položilo u Černilova „na Malé straně“.

    Šlo o armádu polního maršála Schwerina, podle pamětí Františka Martina Uhlíře asi 40 000 mužů. Z Kladska vtrhla přes Náchod a utábořila se „za Labem u vesnice Újezdu“, kde měl Schwerin hlavní stan. Rakouský generál Piccolomini stál severně od Hradce. Schwerin u Újezda (Čibuze) porazil jízdu generála Buccowa, na Piccolominiho ale nezaútočil a 2. 11. 1756 byl zpět na slezské hranici.

    Kuchař pruského generála Fouquého zapálil 5. 10. 1756 z nedbalosti statek v Čibuzi; vyhořela celá ves i s kostelem a farou. O škodách v Divci žádný zdroj nemluví. Válka se do okolí ještě vracela: roku 1757 leželo u Černilova celý rok císařské vojsko a roku 1758 obsadil Hradec princ Mořic Anhaltsko-Desavský, který žádal 60 000 porcí chleba a 40 000 zl. výpalného. V červnu 1762 drancoval Hradecko kozácký nájezd.

    Zdroje: turistika.cz, Kronika Černilova (do 1914), Paměti F. M. Uhlíře, Bedřich II. Pruský, valka.cz

  11. Smiřické panství a s ním Divec drželi Paarové

    Pravděpodobné

    Od roku 1761 drželi smiřické panství, a s ním i Divec, Paarové. Pánem byl Václav Josef z Paaru, syn Marie Terezie Violanty, od roku 1769 kníže. Johann Gottfried Sommer ho ve své topografii z roku 1836 jmenuje „Jan Václav Paar“.

    Panství do té doby několikrát změnilo majitele: po zavraždění Adama Erdmana Trčky roku 1634 připadlo královské komoře, roku 1636 Gallasům a roku 1685 Šternberkům. Od roku 1761 ho drželi Paarové, a to až do ledna 1780.

    Zdroje: smirice.eu (majitelé panství), Martin Kareš (diplomová práce), s. 7, J. G. Sommer (1836)

    Otevřená otázka: Komu patřil Divec od roku 1634 do zrušení poddanství?

  12. Dvorský dekret nařídil číslovat domy

    Pravděpodobné

    Dvorský dekret z 1. 10. 1770 nařídil, aby všechny domy dostaly čísla. Ta platila do roku 1805, kdy se domy přečíslovaly.

    Pro dějiny vsi to má praktický důsledek: stará čísla usedlostí v přehledech Martina Kareše se s čísly popisnými od roku 1805 nekryjí. Statek „č. 3“ ze 17. století proto není dnešní čp. 3.

    Zdroj: smirice.eu (číslování domů)

  13. Ves měla 24 čísel domů

    Pravděpodobné

    Tři roky po zavedení číslování domů měl Divec 24 čísel, uvádí místopis Královéhradecko. Pro srovnání: roku 1730 se ve vsi napočítalo 18 usedlostí.

    Byla to těžká léta. V letech 1771–1772 trápila celý hradecký kraj neúroda, drahota a hlad; podle Františka Martina Uhlíře zemřela v horách skoro šestina lidí. Jak hlad dolehl na Divec, zdroje neuvádějí.

    Zdroje: Královéhradecko (1928–1935), s. 34, smirice.eu (číslování domů), turistika.cz, Kronika Černilova (do 1914), Paměti F. M. Uhlíře

  14. Císař Josef II. koupil smiřické panství i s Divcem

    Pravděpodobné

    V lednu 1780 koupil smiřické panství od Paarů za 700 000 zl. sám císař Josef II. Šlo mu hlavně o pozemky u Plesu, kde v letech 1780–1787 vyrostla pevnost Josefov. Divec se tak stal poddanskou vsí císaře a habsburského rodu.

    Kolik roboty se tehdy odvádělo, ukazuje sousední Černilov ze stejného panství: roku 1780 robotovali podruzi 13 dní v roce, chalupníci 26 dní a sedláci tři týdny se čtyřmi kusy tažného dobytka. Robotu přitom už zmírnil robotní patent Marie Terezie z 13. 8. 1775 – podle černilovské kroniky „na polovinu“. Na jaře téhož roku zasáhlo smiřické panství selské povstání: v noci na 19. 3. 1775 se ve Vlkově sešlo přes 700 sedláků, ve Smiřicích se pak shromáždilo asi 2 000 lidí, padl výstřel a jeden sedlák byl zraněn.

    Krátce předtím prošla krajem válka o bavorské dědictví (1778–1779), jejíž dějiště bylo podle Uhlíře „hlavně v kraji Královéhradeckém“. Vojsko rekvírovalo koně a ubytovávalo se po vsích, z vojenských táborů se šířila úplavice a Uhlíř jen z holohlavské farnosti pohřbil 200 lidí.

    Zdroje: smirice.eu (majitelé panství), Martin Kareš (diplomová práce), s. 8, Paměti Smiřic, Kronika Černilova (do 1914), Paměti F. M. Uhlíře

    Otevřená otázka: Komu patřil Divec od roku 1634 do zrušení poddanství?

  15. 1781/1783

    Po tolerančním patentu se Divečtí přihlásili k evangelíkům

    Nejisté / rozpor ve zdrojích

    Po vydání tolerančního patentu 13. 10. 1781 se část vsi přihlásila k evangelické církvi. Kolik Divečáků to bylo a kdy, se ve zdrojích liší. Podle turistika.cz se hned roku 1781 přihlásilo pět diveckých rodin. Místopis Královéhradecko píše, že roku 1783 přestoupili čtyři rolníci k evangelické církvi reformované, tedy helvetského vyznání.

    V sousedním Černilově se roku 1782 přihlásilo 494 lidí, „mimo 178 nedospělých“, kteří museli zůstat katolíky. Evangelíci si tam brzy založili dva sbory. Reformovaný (helvetský) sbor vznikl 16. 8. 1784, roku 1786 postavil dřevěný kostel a od 22. října měl prvního faráře Michala Vincence. Roku 1788 přibyl dřevěný kostel augsburského vyznání s farářem Štěpánem Leškou. Matriky obou sborů začínají rokem 1785 a jsou uloženy ve Státním oblastním archivu v Hradci Králové.

    Otevřená otázka: Kolik Divečáků se po roce 1781 přihlásilo k evangelíkům a ke kterému sboru?

  16. Katolické děti chodily do školy do Librantic, evangelické do Černilova

    Pravděpodobné

    Vlastní školu Divec tehdy neměl. Roku 1788 chodily katolické děti z Divce do školy v Libranticích, evangelické do Černilova.

    V Libranticích se začalo učit kolem roku 1778, nejprve v soukromých staveních; od roku 1804 sloužila škole obecní chalupa čp. 8 se školní světnicí. Librantice samy patřily do školy v Černilově, roku 1787 je ale spolu s Výravou a Lejšovkou odškolili. Divec byl k Libranticím přiškolen ještě roku 1901.

    Zdroje: Obec Divec, turistika.cz, smirice.eu (Librantice), Kronika Černilova (do 1914)

  17. kolem 1789Přibližně

    Josefínský katastr zakreslil i Jakubovu studánku

    Pravděpodobné

    Kolem roku 1789 vznikl josefínský katastr, který uvádí výměry polí, luk a lesů. U Divce zaznamenal i pomístní jména Obec, Velká strana, V Borové, Malá strana a Při Dehetníku. Zakreslil také studánku pod Dehetníkem, dnešní Jakubovu studánku.

    Z téže doby pochází i tvar jména vsi: roku 1790 se psalo Diwecz, uvádí Antonín Profous ve slovníku místních jmen.

    Zdroje: hrady.cz, Královéhradecko (1928–1935), Antonín Profous, heslo Divec

  18. Vzniklo panství Smiřice-Hořiněves

    Pravděpodobné

    Roku 1790 bylo ke Smiřicím znovu připojeno panství Hořiněves a vzniklo spojené panství Smiřice-Hořiněves. Majiteli zůstali Habsburkové, kteří Smiřice koupili roku 1780. K tomuto panství patřil Divec až do zrušení poddanství roku 1848 – ještě stabilní katastr z roku 1840 ho tak zapsal.

    Zdroje: Martin Kareš (diplomová práce), s. 8, smirice.eu (majitelé panství), smirice.eu (katastr 1840)

    Otevřená otázka: Komu patřil Divec od roku 1634 do zrušení poddanství?

  19. Hlavní kniha panství vede v Divci 32 čísel

    Pravděpodobné

    Rokem 1804 začíná Hlavní kniha aktiv a pasiv velkostatku Smiřice a Hořiněves. Vedla se až do roku 1875, do 60. let 19. století německy. Pro Divec v ní stojí 32 čísel popisných a k nim ještě čp. 35. Upozorňuje na ni bakalářská práce o Divci z roku 2009.

    Stabilní katastr z roku 1840 přitom zapsal jen 30 čísel. Proč se počty liší, zatím nevíme.

    Zdroje: Kateřina Novotná (2009), s. 2–3, smirice.eu (katastr 1840)

    Otevřená otázka: Proč se starší počty domů a obyvatel ve zdrojích liší?

  20. Domy se přečíslovaly a začala nová gruntovní kniha

    Pravděpodobné

    Roku 1805 dostaly domy v Divci nová čísla. Čísla zavedená po roce 1770 tím přestala platit – proto se stará čísla v přehledech usedlostí s čísly popisnými od roku 1805 nekryjí.

    Téhož roku začala dominikální gruntovní kniha pro Librantice, Divec, Libníkovice a Černilov. Vedla se do poloviny 50. let 19. století a je uložená ve Státním oblastním archivu v Hradci Králové, ve fondu Velkostatek Smiřice-Hořiněves.

    Zdroje: smirice.eu (číslování domů), SOA HK, Velkostatek Smiřice, smirice.eu (prameny panství)

  21. Ves měla 29 čísel, 195 obyvatel a hospodu

    Pravděpodobné

    Roku 1828 měl Divec podle místopisu Královéhradecko 29 čísel popisných a 195 obyvatel. Ve vsi byla hospoda – o osm let později ji zmiňuje i Johann Gottfried Sommer.

    Hlavní kniha panství přitom k roku 1804 vede 32 čísel; rozdíl zatím neumíme vysvětlit.

    Zdroje: Královéhradecko (1928–1935), s. 34, J. G. Sommer (1836), Kateřina Novotná (2009), s. 2–3

    Otevřená otázka: Proč se starší počty domů a obyvatel ve zdrojích liší?

  22. Ve vsi žilo 206 obyvatel, z toho 20 evangelíků

    Pravděpodobné

    Pro rok 1833 uvádí místopis Královéhradecko v Divci 30 čísel popisných a 206 obyvatel, z toho 20 evangelíků. Proti roku 1828 měla ves o jedno číslo a o 11 obyvatel víc.

    Zdroj: Královéhradecko (1928–1935), s. 34

    Otevřená otázka: Proč se starší počty domů a obyvatel ve zdrojích liší?

  23. Sommerova topografie popsala Divec: 30 domů a hospoda

    Pravděpodobné

    Roku 1836 vyšel svazek topografie Das Königreich Böhmen od Johanna Gottfrieda Sommera, věnovaný Hradeckému kraji. Ves v něm stojí jako Diwetz (Diwec), hodinu a půl cesty jihovýchodně od Smiřic. Má 30 domů a asi 206 obyvatel, je přifařená do Černilova a je v ní jedna hospoda.

    Mezi obyvateli Sommer počítá 20 protestantských rodin. Místopis Královéhradecko přitom pro rok 1833 uvádí 20 evangelíků – tedy jednotlivců, ne rodin. Který údaj platí, nevíme; počet obyvatel je navíc ve strojově přečteném textu Sommerovy knihy poškozený.

    Zdroje: J. G. Sommer (1836), Bd. 4, heslo Diwetz, Královéhradecko (1928–1935), s. 34

    Otevřená otázka: Proč se starší počty domů a obyvatel ve zdrojích liší?

  24. Stabilní katastr zapsal třicet čísel a jejich držitele

    Doloženo

    Roku 1840 vyměřili Divec pro stabilní katastr. Zeměměřiči zapsali 30 čísel popisných s jejich držiteli a nakreslili mapu v měřítku 1 : 2 880. Její císařský povinný otisk, nadepsaný Divec – dříve Diwetz (Diwec), má dva listy: na jednom je ves s polnostmi, na druhém převážně lesní část s legendou. Uchovává ho Ústřední archiv zeměměřictví a katastru. Písemnosti katastru jsou v Národním archivu (sign. HRA 89 Divec), další exemplář mapy ve Státním oblastním archivu v Hradci Králové.

    Ves tehdy patřila k panství Smiřice-Hořiněves. U sedláků katastr uvádí i zlomek – celý, třičtvrtinový, poloviční nebo čtvrtinový statek. Držitelé jednotlivých čísel:

    • čp. 1 Václav Kačer, chalupník
    • čp. 2 Josef Horák, chalupník
    • čp. 3 Jan Šmákal, sedlák
    • čp. 4 Jan Horák, sedlák ¼
    • čp. 5 Jan Krejsar, sedlák (čtení jména ověřujeme)
    • čp. 6 Jan Dus, chalupník
    • čp. 7 Matěj Falta, chalupník
    • čp. 8 František Šmákal, sedlák ½
    • čp. 9 Jan Mužík, sedlák ¾
    • čp. 10 Václav Franc, sedlák ¾
    • čp. 11 Václav Mrdek, sedlák ½
    • čp. 12 Jan Mrdek, sedlák ¾
    • čp. 13 František Toman, chalupník
    • čp. 14 Jan Řehák, sedlák ½
    • čp. 15 Jan Horák, chalupník
    • čp. 16 Jiří Malý, chalupník
    • čp. 17 Václav Fejtek, chalupník
    • čp. 18 Václav Hubáček, chalupník
    • čp. 19 Josef – příjmení se v přepisu nepodařilo spolehlivě přečíst
    • čp. 20 Jan Hanuš, chalupník
    • čp. 21 Jan Městecký, chalupník
    • čp. 22 Jan Pultar, chalupník
    • čp. 23 Jan Pultar, sedlák ¼
    • čp. 24 Jiří Hanuš, chalupník
    • čp. 25 Václav Vavřinka, sedlák ¼
    • čp. 26 Josef Jirsák, chalupník
    • čp. 27 František Hans, sedlák ½
    • čp. 28 Jan Konečný, chalupník
    • čp. 29 Josef Šrámek, sedlák ¾
    • čp. 30 Jiří Honsnejman, sedlák ¾

    Řada příjmení – Mrdek, Pultar, Šmákal, Šrámek, Vavřinka, Falta – stojí už v adresáři z roku 1713. Protože se domy roku 1805 přečíslovaly, nelze ale tvrdit, že rody seděly na týchž gruntech.

    Zdroje: smirice.eu (katastr 1840), ČÚZK, císařský otisk 1840, 1120-1 Divec, 1 : 2 880, Kateřina Novotná (2009), s. 3, SOA HK, Velkostatek Smiřice, Martin Kareš (adresář 1713), smirice.eu (číslování domů)

    Otevřená otázka: Proč se starší počty domů a obyvatel ve zdrojích liší?

  25. Velké sucho: obilí se trhalo a dobytek jedl listí

    Pravděpodobné

    Rok 1842 přinesl velké sucho. Obilí se podle turistika.cz nesekalo, ale trhalo, a „dobytek se živil listím z lesa“. Jiný zdroj o suchu v Divci zatím nemáme.

    Zdroj: turistika.cz

  26. 1843

    Ves měla 30 domů, počet obyvatel se ve zdrojích liší

    Nejisté / rozpor ve zdrojích

    Roku 1843 měl Divec 30 domů – v tom se turistika.cz i místopis Královéhradecko shodují. V počtu obyvatel už ne: turistika.cz uvádí 192, místopis 271. Ani jedno číslo dobře nesedí k údajům z okolních let (1828: 195, 1833: 206, 1836: asi 206, 1857: 225) a údaj místopisu může být chybou strojového čtení.

    Z téže doby pochází tvar jména Dívce, který roku 1844 zapsal Palacký.

    Otevřená otázka: Proč se starší počty domů a obyvatel ve zdrojích liší?

  27. Poddanství a robota skončily

    Pravděpodobné

    V září 1848 skončilo poddanství: 7. 9. byly zrušeny poddanský svazek i robota (Martin Kareš uvádí 9. 9.). Černilovská kronika to shrnuje slovy „byla zrušena robota, poddanství selského lidu a vyhlášena konstituce“.

    Divečtí rolníci se tím ale nestali vlastníky půdy zadarmo – půda se vyvazovala za náhradu. Jak vyvazování ve vsi probíhalo, zatím nevíme. Od roku 1848 se pro Divec vedla rustikální gruntovní kniha, uzavřená roku 1854.

    Panství Smiřice-Hořiněves se roku 1848 stalo „říšským statkem“ a roku 1863 ho koupil baron Liebieg. Divec už ale nebyl jeho poddanskou vsí.

    Zdroje: Kronika Černilova (do 1914), Martin Kareš (diplomová práce), s. 8, 22, smirice.eu (majitelé panství), Kateřina Novotná (2009), s. 8, SOA HK, Velkostatek Smiřice

    Otevřená otázka: Komu patřil Divec od roku 1634 do zrušení poddanství?

PokračováníDalší období: Samostatná obec1849–1899Předchozí období: Třicetiletá válka a obnova vsi